Zámek Hořovice

Hračky, kam se podíváš

O tom, jak žili dospělí obyvatelé zámků a hradů, má asi každý z nás jakous takous představu. Ale i tady žily děti a k dětství patří hry a hračky. Díky III. okruhu se v Hořovickém zámku nabízí jedinečný výlet do dětských let aristokracie 17. až 20. století. Věřte, že byste s chutí nejeden exponát vzali do ruky i vy.

Prší, šachy, loto – račte si vybrat

Prohlídka s výkladem trvá asi třicet minut a projdeme během ní tři místnosti. Ta první je věnovaná hrám a už tady by člověk dokázal trávit dlouhé hodiny a možná i dny, aby vyzkoušel vše, s čím se tu setká. Ať už jsou to nádherně zpracované deskové hry, venkovní hry, minioblečky do detailu kopírující oděvy dospělých nebo třeba předchůdkyně promítačky. Jak rád by tu člověk zůstal po zavírací době s možností všechno si náležitě osahat.

Maminka, miminka a dokonalý domov

Pokud jste jako děti marně toužili po domečku pro panenky, snad sem raději ani nechoďte. To, co uvidíte v této místnosti, vás totiž z nenaplněných tužeb spolehlivě nevyléčí. Naopak. Až uvidíte to množství různých panenek všech velikostí, tvarů, účesů i barev vlasů… Až zjistíte, jaké pokojíčky nebo dokonce celé domečky pro ně jejich majitelky měly, a to už v 17. století… A až si prohlédnete všechno zařízení, náčiní, nádobí a vybavení, které k takovému domečku patřilo, budete mít chuť dupat a křičet a věřit, že si něco podobného také vynutíte. Tedy jenom pokud ve vás zůstal alespoň malinkatý kousek dítěte.

Jede, letí, plave – co je to?

Třetí místnost a vše, co se hýbe. Neboli oslava pohybu nikoli tělocvičného. Najdete tu přibližovadla jezdící, létající i plující, se kterými si hrála malá hrabata či knížata, ale dost pravděpodobně i jejich dospělí tatínci. A vše, jak už si asi domyslíte, jako opravdické. Však tu také pánové a malí kluci neskrývají své nadšení. Lépe řečeno, snad ani nemohou, obzvláště poté, kdy se rozjede model parní mašinky krajinou jako živou i se zurčícím potůčkem, tunelem, hradlem a svítící nádražní budovou. Tahle parní láska totiž velké i malé kluky táhla odnepaměti. Zde vystavená pochází z 20. let 20. století.

Jako bonus, aby snad návrat do normálního světa nebyl šokem, prochází se ještě chodbou s vystavenými panoramatickými divadelními scénami, plastickými figurkami k betlému, ale také s divadelními loutkami, které by mohly vyprávět, jaké divadlo že se to hrálo v době Matěje Kopeckého.